Jsem pln zážitků z dnešního oběda, kdy jsem neprozřetelně šel se skupinkou mladých ambiciózních kolegů a kolegyň marketingového ražení a nevzal si nic kloudného ke čtení.
Téma č. jedna byla soutěž X-factor. Asi ji znáte. I já ji znám, přestože jsem televizní přijímač uklidil před pěti lety do sklepa a od té doby si výlučně pouštím filmy na kvalitním projektoru s dobrou audiosoustavou a plátnem. Technicky ani nemám do bytu přivedenu anténu ani analogového ani digitálního televizního signálu a naladění stanice TV Nova považuji za ekvivalent k vykálení se uprostřed Staroměstského náměstí.
Nicméně mánii zvanou X-Factor jsem zaregistroval a jako člověk částečně se reklamou živící pochopitelně vím o co jde a jaká je cílovka této lowendové zábavy pro masy. O to víc mne překvapuje, že na první pohled vzdělaní a světa znalí kolegové jsou schopni tomuto lacinému triku propadnout a vášnivě diskutovat o jednotlivých soutěžících. Dokonce při vzrušené debatě dělali takové idiotské gesto zkříženýma rukama. Podobné jaké předvádějí propagací zblblé masy z filmu 1984 (http://www.csfd.cz/film/13487-1984-nineteen-eightyfour/).
O dalších knihách, které stojí v základu mého pohledu na svět, a které považuji za nezbytnou součást vzdělání už ani nemluvím. Tihle prosťáčkové prostě mají světonázor postavený na píčovinách a věcem, které nutí k zamyšlení nebo nedejbože přímo moralizují (Dostojevskij například) se vyhýbají obloukem.
Ano, teď to vypadá, že jsem oběvil ameriku. Objev: Naše společnost je povrchní. Pochopitelně jsem tohoto faktu vědom už dlouho. Ale jedna věc je si něco uvědomovat a druhá protrpět tři čvrtě hodiny demonstrace tohoto faktu skupinou frikulímů první úrovně.
Jako nezdolný životní optimista si ale odnáším něco pozitivního – občas mívám výčitky svědomí, když obvzláště odporně zneužívám hlouposti, naivity či nevědomosti kolegů. Teď jich bude podstatně míň. Stydět se za nemorálnost mohu jen před těmi, kteřých si alespoň trochu vážím. A fanoušci X-factoru to budou jen těžko

