Jsem pln zážitků z dnešního oběda, kdy jsem neprozřetelně šel se skupinkou mladých ambiciózních kolegů a kolegyň marketingového ražení a nevzal si nic kloudného ke čtení.
Téma č. jedna byla soutěž X-factor. Asi ji znáte. I já ji znám, přestože jsem televizní přijímač uklidil před pěti lety do sklepa a od té doby si výlučně pouštím filmy na kvalitním projektoru s dobrou audiosoustavou a plátnem. Technicky ani nemám do bytu přivedenu anténu ani analogového ani digitálního televizního signálu a naladění stanice TV Nova považuji za ekvivalent k vykálení se uprostřed Staroměstského náměstí.
Nicméně mánii zvanou X-Factor jsem zaregistroval a jako člověk částečně se reklamou živící pochopitelně vím o co jde a jaká je cílovka této lowendové zábavy pro masy. O to víc mne překvapuje, že na první pohled vzdělaní a světa znalí kolegové jsou schopni tomuto lacinému triku propadnout a vášnivě diskutovat o jednotlivých soutěžících. Dokonce při vzrušené debatě dělali takové idiotské gesto zkříženýma rukama. Podobné jaké předvádějí propagací zblblé masy z filmu 1984 (http://www.csfd.cz/film/13487-1984-nineteen-eightyfour/).
O dalších knihách, které stojí v základu mého pohledu na svět, a které považuji za nezbytnou součást vzdělání už ani nemluvím. Tihle prosťáčkové prostě mají světonázor postavený na píčovinách a věcem, které nutí k zamyšlení nebo nedejbože přímo moralizují (Dostojevskij například) se vyhýbají obloukem.
Ano, teď to vypadá, že jsem oběvil ameriku. Objev: Naše společnost je povrchní. Pochopitelně jsem tohoto faktu vědom už dlouho. Ale jedna věc je si něco uvědomovat a druhá protrpět tři čvrtě hodiny demonstrace tohoto faktu skupinou frikulímů první úrovně.
Jako nezdolný životní optimista si ale odnáším něco pozitivního – občas mívám výčitky svědomí, když obvzláště odporně zneužívám hlouposti, naivity či nevědomosti kolegů. Teď jich bude podstatně míň. Stydět se za nemorálnost mohu jen před těmi, kteřých si alespoň trochu vážím. A fanoušci X-factoru to budou jen těžko 
14. Květen 2008 v 13:11
1984 bylo natoceno i jako film, mozna by to pro ne bylo stravitelnejsi?
14. Květen 2008 v 13:48
Když už haním kolegy z neznalosti Orwella, tak si aspoň zjistím jak se to jméno píše
14. Květen 2008 v 16:04
Vim. Byly natoceny dokonce dva filmy. Jeden pro televizi v roce 1954 a druhy primarne pro kina. Ten se symbolicky tocil v roce 1984 a dle meho nazoru je vyborny. Jedna z asi tak peti filmovych adaptaci romanu, ktera je dustojnym partnerem knizni predlohy. Z nej je i ta ilustrace.
Za preklep jsem si uz popel na hlavu nasypal, dekuji za upozorneni.
Mimochodem – trochu mne zacina srat system blogspot. Tady opravdu nejde reagovat na komentar? Nebo to jenom neumim nastavit?
31. Srpen 2008 v 05:15
Já 1984 četl někdy v roce 1996. Film z ’54 jsem neviděl a u toho pozdějšího mi přišlo, že tam není tolik detailů, co v knize (což jsem si uvědomil později, že to dá rozum, že ne) a taky soudruha Smithe jsem si představoval trochu jinak.
Pivik: Tož, zkus někdy kolegy natrtkávat např. hláškami typu:
* sejdeme se na místě, kde není stínu
* tenhle mail klidně můžeš hodit do paměťové díry
* ten kolega XXY… patří do Vnitřní nebo Vnější strany?
* nevíš prosím tě, s kým je teď Oceánie ve válce?
31. Srpen 2008 v 05:17
…a (zapomněl jsem dodat) pak sem hoď, jaké byly reakce.
31. Srpen 2008 v 21:06
kozochyt:
, zkusim
15. Březen 2009 v 22:06
[...] všechno mu bude dovoleno 15. Březen 2009 — panpivik V jednom z předchozích zápisů jsem zmiňoval knihu 1984 jako jeden ze zádních románů, které by si měl každý přečíst [...]