V pasti sociálních sítí

Poslední týden se pro mne nese ve znamení webu 2.0 a sociálních sítí. Každej se posral a myslí si, že objevil ameriku. Klienti by to chtěli použít v kampaních, manažeři se o tom dočetli v Marketing&Media a naše uklízečka hned po vytření hajzlů běží mikroblognout na twitter jak zase někdo nepoužil záchodovou štětku.

Takže to co vlastně jsou ty sociální sítě, odkud to vylezlo a co s tím?

Můj pohled na celou tuto módní vlnu je poměrně skeptický. Internet umožňoval sociální kontakt a sdílení od počátku. Co jiného je email, co jiného jsou diskusní servery typu www.okoun.cz nebo www.lopuch.cz? Co jiného budoval kompost než komunitu lidí? Dnešní sociální sítě přinášejí některé nové vlastnosti, ale nic z toho není nijak zásadní. Stejně dochází ke kontaktu primárně s lidmi, které znám na své první úrovni. Využití přítele mého přítele se stejně odehrává tak leda ve snách přiteplalé minority. A sociální síť umožňující efektivní párování s nepřáteli mých nepřátel jsem ještě nenašel.

Takže proč? Vidím dva důvody:

1. Obecný odklon od jiných forem využívání internetu než je web. Kdo z vašich rodičů používá emailového klienta? U mne nikdo. Všichni jedou na freemailech. Takže sociální síť nahrazuje email v původním slova smyslu.
2. Ten podstatnější důvod je ale jiný: snaha vymrdat vám mozek z hlavy. Ano, sociální síťe jsou tak populární, protože velcí hráči, malí hráči i totální looseři zoufale hledají jak dál na internetu vydělávat. A v klubku souciálních sítích vidí usměvavá a voňavoučná zlatá prasátka.

Liked-in není nic jiného než jinak udělaný nástroj pro HR, kde jako idioti necháváte své údaje personalistům. Facebook je obyčejné reklamní médium Microsoftu. A tak dále. Ty nejméně nápaditá projekty mají sociální sítí jen generují návštevnost, kterou pak zpeněží za inzerci. Ty nápaditější dokáží vydělávat na vašich vztazích.

Takže boom sociálních sítí je stejný jako boom mobilů. N ikdo je ve skutečnosti nepotřebuje, ale marketéřům se to zdálo dobré. Tak to tlačí lidem do hlav. Socializujte se, množte se, ale mějte na paměti, že to asi nebude zadarmo. Za ten kus HTML a zábavy co dostáváte asi budete něco muset dát. Je dobré si uvědomit co a rozhodnout se, zda mi to za to stojí.

A teď mne omluvte, jdu někde obšlehnout a lehce upravit nějaky pěkný koncept jak na vás vydělat.

Je baba jaga archetypem lesbofeministky?

Před mnoha lety mi do emailu přistál text “Mrazík zevrubně, vědecky objektivně a definitivně vyložený aneb Chvála psychoanalýzy”. Krásně a humorně zpracovaná analýza známé pohádky Mrazík, kde neznámý autor textu odhaluje skryté sexuální a motivy v tomto ruském pohádkovém dramatu. Text jsem vyhrabal z archivu a přikládám na závěr tohoto příspěvku.

Tento text mi před pár dny bolestivě připomělajistá dívka studující humanitní vědy (sociologii konkrétně). Se smrtelně vážnou, oduševněle a ekouvědoměle vypadající tváří vyprávěla o tom, že pohádka Mrazík je ve skutečnosti o boji lidské přirozenosti proti spoutávajícím koncencím. Probírali to prý ve škole ve skupině. Opatrným dotazováním jsem zjistil, ze na nějakém cvičení probírali vážně tento text.

Představa skupiny studentů humanitních věd diskutujících o tom zda baba jaga byla či nebyla lesbička a analyzujících vliv kloubouku dědečka hříbečka na rozvoj vnímání sociálně vyloučených menšin mne vysloveně rozesmála. Nejprve jsem chtěl dotyčné budoucí ekoaktivistce sdělit, že je blbá jak troky, ale pak mne napadlo? Fakt je níže uvedený text myšlen jako vtip? Pokud ne, měl bych se nad sebou vážně zamyslet

Mrazík zevrubně, vědecky objektivně a definitivně vyložený aneb Chvála psychoanalýzy

K textům, jejichž hlubinný smysl zůstává skryt pod profánním povrchem, patří i známá sovětská filmová pohádka Mrazík. Běžně bývá vykládána jako boj dobra a zla. Ano, je tomu tak, ale nejde tu tolik o boj mezi hodným Ivanem s Nasťou a jejich spojenci na jedné straně a zlými stvůrami od ježibaby až po macechu a hloupého ženicha s prasečím hláskem na druhé. Jde o boj lidské přirozenosti proti spoutávajícím ji konvencím. Autor scénáře Nikolaj Erdman, významný představitel ruského absurdního dramatu, vědomě zašifroval do konvenční, z folklóru převzaté struktury pohádky, poselství o síle vášně, která překonává nepřízeň pokrytecké doby.

Proberme si pohádku obraz po obraze.

Na počátku vidíme loučení Ivana s matkou. Ivan odchází do světa a vůbec se mu nechce poslouchat matčina doporučení, jak se chovat co nejkonvenčněji (“a starým ustupuj”), natož pak zůstávat v incestním oidipálním vztahu k ní (“a někdy si na mně vzpomeň”). V této souvislosti je typické, že není zmínky o Ivanově otci: Váňa vyrůstá, aniž by znal model mužského, otcovského chování. Ivanův odchod není jen tradiční “cestou na zkušenou”: Roztržení svazujícího incestně zabarveného a tedy patologického vztahu s matkou je pro něho otázkou životního dozrání, vyspění v muže.

Stín matky jako jediné ženy, kterou skutečně miluje, však provází Ivana i dále: Ivan potkává půvabné dívky, které ho lákají k vykonání zralého genitálního kontaktu. Všimněme si i jednoznačně erotického symbolu jablka (mýtus o Evě a rajském plodu!), které dívky házejí Ivanovi, zpívajíce verš “jablíčko ti dáme, pak si zazpíváme”. “Zpívání” jako tabuistické označení soulože je rovněž hluboce tradiční. Ivan však tyto pokusy o kontakt odmítá. Cítí poprvé, že jeho přirozené tíhnutí je jiné.

K incestuálnímu poměru s matkou přibývá i další součást komplexu rozpadu: Narcismus. Poznáváme jej ve scéně se zrcadlem, kdy se Ivan shlíží ve svém mladistvém půvabu. Píseň “nevěstu si vyhledám / ta musí být jak jarní květ / jinak budu radši sám” odhaluje jeho falšující, krycí motivy: Nemožnost navázat vztah s reálnou ženou maskuje touhou po ideálu, rozumí se že čistém, platonickém, který nebude vyžadovat prokázání jeho mužnosti.

V tomto okamžiku nás film přenáší jinam. Jsme uvedeni přímo do ohniska konfliktu, který probíhá v rodině Nastěnčině. Ošklivá sestra Marfuša nemůže spát – je trápena neukrotitelnou pohlavní touhou. Je to ovšem touha nestandardní: Lízátko v její ruce je symbolem cunnilinctu – ano, Marfušina touha je zřetelně lesbická, jejím objektem je nevlastní sestra Nastěnka. Nastěnka, jejíž zaměření je naopak heterosexuální (jehlice, s nimiž neustále při pletení obcuje) nechce své sestře vyhovět. Zlá macecha ji proto vyhrožuje a sadisticky se na ní ukájí. Lesbický motiv je tedy přítomen i zde.

Děj se opět vrací k Ivanovi: Přepadávají ho loupežníci. Nenadálý kontakt se světem drsné, vyzralé maskulinity je pro Ivana nečekaně přitažlivý. Zjišťuje, že jeho vlastní role je ženská, pasivní. Jeho výrok “nu což, tak si mě olupte” vyjadřuje touhu být hrubě, bestiálně, nejlépe análně znásilněn. Zaujetí, jakým se vrhá na kyje loupežníků a vyhazuje je do výšky (křivka, jíž kyje vylétají k obloze, se nenáhodně podobá Rauch-Paulsenově křivce orgasmu), svědčí o intenzitě probuzené vášně. Jednorázový kontakt, při němž jde pouze o holý sex, však Ivana nadlouho nemůže uspokojit.

Dědeček hříbeček, jehož Ivan potkává vzápětí, je jedinou bytostí mimo labyrint erotických vztahů této pohádky. Jeho úloha je jiná – iniciační. Ve schématu, popsaném Danielou Hodrovou v Románu zasvěcení, zastává dědeček hříbeček úlohu Zasvětitele: S Ivanem si hrají na honěnou. Honička zde symbolizuje psychoanalytický proces, dokonce i s náznakem funkce přenosu, kdy se totiž ze cvičných důvodů na okamžik stává pacientovy objektem touhy sám lékař. Dědeček hříbeček v honičce zvítězil, Ivan je poražen, to jest rozpoznán. Dědeček-psychoanalytik mu dává nazřít jeho identitu. Ivan se ovšem brání přiznat si vlastní homosexualitu až do konce. Dědečkovu diagnózu odmítá a z jeho varování, že potlačovaná přirozenost mu způsobí psychické problémy, si nic nedělá.

V marné snaze uniknout svému údělu pokouší se Ivan ještě jednou, naposledy, o heterosexuální styk – s Nastěnkou, kterou potkává na břehu říčky. Osud je ovšem neúprosný. Ivan při pokusu o penetraci selhává. Kbelík, který mu Nastěnka nasazuje na hlavu, je symbolem impotence. Medvědí hlava, která se zpod kbelíku vynořuje, je hlavou potupeného člověka, těžce zraněného ve svém narcismu, hlavou “buzeranta”, vystaveného veřejnému posměchu. Jakékoliv další snahy navázat lidský kontakt jsou odsouzeny k neúspěchu. Maska ne-lidského tvora, stigmatizovaného společností, nedovoluje Ivanovi přiblížit se ke komukoliv. I nevinné děti, ještě nerozumějící podstatě Ivanovy odlišnosti, avšak poslušné společenského tlaku, před Ivanem prchají.

Zdánlivě nenápadná postava slepé babky má ve skutečnosti klíčovou úlohu. Je to ve skutečnosti stará prostitutka. Ona jediná díky své “slepotě”, tj. neuznávání společenských konvencí, si Ivana neoškliví. Poskytne mu útěchu, nahrazující něhu matčinu. V jejím kvazimateřském objetí (ve filmu jej symbolizuje nesení babky na zádech) se Ivan smiřuje se svým údělem. Prostitutka odchází, její úloha v příběhu byla vyplněna. Ivanovi však zůstává její hůl, symbol penisu, který bude od nynějška jeho osudem. V okamžiku Ivanova comming outu mizí jeho medvědí hlava: Už není tvorem, vyděděným na okraj lidské společnosti. Je uvědomělým homosexuálem.

Ivan vyvozuje z přijaté identity důsledky. Rozhoduje se vyhledat společnost sobě rovných, hledá skupiny homosexuálních aktivistů. Jeho cesta vede nejprve do vykřičeného podniku, chaloupky na kuří nožce. Naráží však na travestitu, Babu Jagu. Kabaretní výstup travestity (v ruském filmu i v českém dabingu představuje Babu Jagu muž) je jedním z vrcholů zpracování pohádky. Ani travestita však není pro Ivana vhodným partnerem: Chce ho strhnout k sobě na společenské dno, zapojit ho do temných osidel homosexuálního podsvětí, kde se obchoduje s drogami a se sexem. Ivan odmítá nabídku stát se homosexuálním prostitutem. Travestita, který se ukazuje ve své druhé podobě – jako mocný vládce podsvětí, povolává heslem “šufír – kefír – dřevěný bohatýr” své gorily. Ivan je “sejmut”. Banda se ho pokouší donutit k prostituci násilím a vydíráním. Pec, do níž má být vhozen, je symbolem mravní propasti, z niž už není návratu. V posledním momentě Ivan z podsvětí uniká.

Nastěnka zatím touží po heterosexuálním partnerství, není jí však dopřáno. Ženich, který se o ni uchází, sice praví “Nastěnku chci za ženu”, kejhavá INTONACE věty však jej v souvislosti s větou “můj synáček moc rád husí játříčka” prozrazuje ženichovu identitu: Ano, jedná se o zoofila. Režisér českého znění K. M. Walló velmi správně pochopil charakter této postavy, proto také svěřil dabing duchovnímu spřízněnci ženicha, tedy známému českému zoofilovi strýčku Jedličkovi.

Zoufalá Nastěnka chce skoncovat se životem a vrhá se do rybníčka. Marfuša, která se tu právě koupala, si to ovšem vyloží jako projev náklonnosti. Nastěnka ji prudce odmítá a macecha se rozhoduje rozbroje v domě ukončit – nařizuje staříkovi, aby Nasťu odvezl do lesa. Teprve nyní vidíme, jak silné citové pouto existuje mezi staříkem a jeho dcerou. Že není prosto incestuálního prvku, se rozumí samo sebou.

Mrazík, který se Nastěnky ujme, je kultivovaný bisexuál z vyšší společnosti (motiv dvojího kožichu!), který s ní má, jak uvidíme, velmi přesné plány.

Ona verze filmové pohádky, která nám byla prezentována, ovšem postrádá jednu scénu zásadního významu: Osudové setkání Ivana s Mrazíkem. V Mrazíkovi Ivan nalézá zralého, staršího, zkušeného partnera, který počne kultivovat jeho osobnost, Mrazík v Ivanovi bouřlivé, jeho dosud jednotvárný intelektuálský život osvěžující mládí a nezkrotnou tělesnost. Původní Erdmanova verze dospívala v této hluboce procítěné scéně své kulminace, mužnou něhou i jiskřivou ironií dialogů se důstojně řadící k nejkrásnějším milostným scénám světové kultury, setkáním Danta s Beatricí počínaje a Otokara Březiny s Jakubem Demlem konče. Stalinská cenzura, která nepochopila množství symbolů Erdmanova filmu, však tuto otevřenou manifestaci sexuální svobody nedovolila. Dialog Ivana s Mrazíkem byl vystřižen.

Jak jsme se tedy dozvěděli o existenci této mimořádné scény? Nikolaj Erdman byl v letech stalinských čistek zatčen. Zatčení proběhlo přímo ve střižně Mosfilmu a tak jediné, co si Erdman stačil vzít s sebou do Lubjanské věznice, kam byl převezen, byla právě vystřižená část filmového pásku. Erdmanův spoluvězeň a milenec, mladý důstojník Alexandr Isajevič Solženicyn, pronesl drahocenný filmový materiál osmi lety věznění na Gulagu i následujícími lety vyhnanství a disentu. Teprve po nuceném odjezdu na západ byl při skutečně důkladné vstupní tělesné prohlídce filmový pásek objeven. S-n, tehdy už světově proslulý spisovatel, se v té době ke své homosexuální minulosti už nechtěl hlásit a tvrdil, že o původu a obsahu pásku nic neví, že jde zřejmě o součást diskreditační kampaně KGB. Proto se pásek dostal do rukou americké tajné služby CIA.

Ani KGB ovšem nespala. Její agent Aron Mojsejevič Goldštejn, pracující pro ni už léta pod jménem plukovníka Aarona M. Goldsteina, získal tento unikátní dokument zpět pro sovětský režim, vyměniv jej tajně za krátkometrážní pornografický film západoněmecké produkce. Záměnu by až do dneška nikdo nezpozoroval a velká milostná scéna by zůstala ležet v tajných archivech KGB. Naštěstí se už tehdy blížil konec sovětského režimu a korupce v řadách KGB pokračovala. Neznámý nám pracovník moskevské KGB, který vynášel z archivů vše, co bylo možno zpeněžit či vyměnit za vodku, vynesl i tento materiál a prodal jej čečenské mafii. A nyní, díky rozšíření čečenské mafie až do naší vlasti, se těch několik filmových okének, které právem náleží do zlatého fondu kinematografie, ocitlo v Praze. Nyní jsou v dobrých, spolehlivých rukou.

Teprve díky doplnění této vševysvětlující scény chápeme smysl filmu, který již rychle spěje do finále. Mrazík, který nechce pro poměr s Ivanem riskovat své společenské postavení, se dohodne s Ivanem i s Nasťou, tito dva spolu uzavřou fiktivní sňatek. Jest jim ještě třeba přemoci nové intriky travestity-Baby jagy, který/á se spojil/a s loupežníky, aby zabránil/a Ivanovu společenskému vzestupu. Díky Mrazíkovým penězům se však podaří všechny uspokojit.

Pohádka tedy končí happyendem. Všichni jsou spokojeni: Mrazík žije s Ivan i Nastěnkou v harmonickém partnerském vztahu: Oba, mladý homosexuál i dívka, jsou citově vázáni pouze na něho, k sobě navzájem pociťují nanejvýš city sourozenecké. Mrazík je tedy středem trojice, díky němu může celá soustava fungovat. Spokojeny jsou však i Marfuša s macechou: Realizují své lesbické zaměření ve vztahu vzájemném. Jejich vášnivé objetí před tváří vesnického davu je veřejným vyznáním hrdé lesbicity. Pozdní lásku nacházejí i stařík, otec Nastěnčin, a stará matka Ivanova. A pokud by Nastěnka přece pociťovala potřebu styku s vyhraněným heterosexuálem, může dát průchod své náklonnosti ke stařičkému otci, neboť on jediný je čistě heterosexuálním mužem našeho příběhu. Osvobodivý sex bez zábran, k němuž všechny vyzval Mrazík, smiřuje všechny konflikty.

Poučeni tímto výkladem, už rozumíme, co znamená termín ruská trojka (použitý již Gogolem a ve filmu naznačený třemi koňmi Ivanova spřežení i třemi prasaty Marfušinými) a proč se film vlastně jmenuje Mrazík.

P.S.: A co Baba Jaga? I on má přece právo na sexuální štěstí! Ovšem že má – pečliví diváci si jistě povšimli, že Baba Jaga v posledním záběru odchází, tahána za sukni Nastěnčiným pejskem Punťou…

Nabízím auto, nějaké značky, za cenu různou. Stav neřeknu. Chcete ho?

Také vám inzerát v napisu přijde dementní? To jistě je. Ale jsou obory, kde je podobná nabídka zcela běžná. Začal jsem po nějaké době zase hledat práci a tak jsem vypublikoval svoje supr trooper CV na několik serverů. A to co mi chodí za nabídky je opravdu běs a hrůza. Jedna za všechny:

DMS Technical consultant

Main responsibilities:

• Looking for potential customers.
• Supporting major customer
• Make product presentations
• Discuss with customers the purpose and value proposition of solutions
• Identify and articulate customer’s requirements
• Work in a team (both with sales, PreSales with peers and with Business Partners) as an active participant.

Requirements:

• University degree or high school plus appropriate experience.
• Technical experience within the software services, experience with any DMS (Filenet, Sharepoint, Documentum, …) is a must.
• At least 2 years of relevant experience in technical consulting area.
• Technical background in the area of software.
• Fluent Czech
• Fluent English

A to je prosím skutečně vše! Když pominu, že nabídka je pro mne úplně mimo, tak mne šokuje ta odfláklá práce. Ano já sám se také nerad dřu, ale co je moc to je moc. Jakási líná veš z personáky se drze domnívá, že na základě deseti odrážek k ní přiběhnu a pomůžu jí vydělat dva až tři moje měsíční platy za moje dohození. Tak to tedy ne holenkové. Takto snadno si u mně peníze nevyděláte.

Na změně zaměstnání mi příliš nezáleží, tady mne to lehce sere, ale žádný nůž na krku nemám. Takže si budu pořádně vybírat a pokud dám vydělat nějaké personálce, tak za službu s přidanou hodnotou. V nabídce budu striktně požadovat kvalitní služby, tedy:

• Informace o jakou se jedná firmu a kde přesně práce bude, nebudu dojíždět jak mamlas přes celou Prahu
• Informace o nabízené výši platu
• Přesný popis pozice,  ze kterého bude zřejmé, že personalista alespoň minimálně ví o co jde a nabízí mne tam s rozmyslem
• Personální poradenství ve smyslu, jaká je obvyklý plat na podobných pozicích apod.
• Garanci exkluzivity dané personálky

Bez podobných informací jsou mi služby personálky na pikaču. Jediné co s výše uvednou nabídkou udělám je, že si vygooglím o jakou společnost se jedná a případně. Lenoch personalista totiž formulace zpravidla nemění a stejný inzerát leží i na webu původní společnosti.

Tak jsem si vyblil pobouření. O dalších vývoji budu informovat!

Reklama která pobavila

Dlouho jsem se tak nezasmál jako při pohledu na to jak to podle marketingových mrdek krásně šlape v Manchestru:

Napadlo mne hned několik doplňkových sloganů:

• Stabilní město se kterým nic nehne
• Nám písek v soukolí nevadí!!!
• …a přece se točí!

Inu, i senior marketing guru se někdy utne. Tedy pokud v tom není zakódováno nějaké skryté poselství. Třeba ekovýzva k zastavení zlých a čmoudících strojů. A nebo to je velmi rafinovaný apel na vládu aby místo výuky “komunikačních a sociálních dovedností”, “eko cítění” a dalších pavěd zkusmo zařadila do výukových osnov fyziku.

Obrana proti internímu IT

Podíváme-li se na statistiky nehrůznějších katatsrof, které mohou postihnout běžnou firmu, tak v těsném závěsu za mravenci faraóny, kontrolou sociálky, útokem zmutovaných žab a kolapsem kafomatu nacházíme položku “zvýšení vlivu IT oddělení na chod firmy”. Tato katastrofa odpovídá ničivostí zemětřesení stupně 13  (teoreticky možný střet kontinentálních desek, pohybujících se vzájemnou rychlostí přes 50km/h). Je ale bohužel daleko častější.

Jak poznáte, že právě váš penězodárce směřuje k této hrůzné pohromě? Je to snadné. Při běžné práci najednou narážíte na náhodně vznikající dříve neexistující problémy:

• Emailový server má třídenní provozní odstávku za účelem počítání výskutu znaku T v textech emailů pro statistiku. Upozornění na toto akci je odesláno emailem 3sekundy před vypnutím serveru.
• Třikrát denně se jakýsi uhrovatý člověk ve smradlavém třičku pokoušína váš počítač nainstalovat centrálně řízený antivir zpomalující jeho činnost na 20% původní hodnoty,
• Přide email od aktivního junior linux hacker specialisty informující o změně pravidel na tvorbu hesel vyžadující týdenní obměnu a používání alepoň dvou znaků arabské abecedy
• Dochází k náhodným změným nastavení firewalu.
• Hlavní IT opočolověk se pak na poradách ohání termíny jako “bezpečnost především” (když vysvětluje kolaps připojení do internetu) “zkoumáme řadu řešení a hledáme provozně optimální systé,” (když už dva měsíce nejsou schopni znovu nainstalovat MS project central, protože jsou to lamy) a tak dále.

Jinými slovy – lidé, kteří nejsou zpravidla vylezli ze zaplivané serverovny se snaží nastavovat procesy společnosti aniž by chápali jak vlastně daná firma funguje. Vznikají tak překvapené dotazy typu:

• Vy potřebujete posílat zákazníkům emaily s přílohami?
• Vy potřebujete posílat emaily?
• Co je to zákazník? K čemu to je a kdo to instaloval?
• Kdo ste a proč si myslíte, že byste měl mít počítač navíc s přístupem na internet?

Ovzláště odporné verze adminů pak přidávají povýšený pohled lidí, kteří používají opensource šunty místo komerčních aplikací. Tito tučňákovití paznechti pak otravují vzduch výroky typu:

• To bude chyba někde v outlooku. Proč nepoužíváš Thunderbird. (vhodná odpověď kdykoliv nefunguje emailový server).
• Jó to budou ty windowsy, to víš
• Jak poslat ve wordu? To není otevřený standard.
• Proč bychom měli kupovat Photoshop. Ať dělají v Gimpu. ten je lepší! Za ušetřené peníze si kopupíme switch

A tak dále. Velmi brzy rozumný člověk nahlédne že je něco špatně a začne uvažovat o obraně nebo strategickém ústupu.

Metody obrany

Obrana je překvapivě snadná. Využíváme faktu, že oni tomu zas tak moc nerozumí. I průměrně zdatný uživatel PC je schopen oblafnout super bezpečnost tvořenou těmithle rádoby guru. Vaše výhoda je umocněna v případě, že IT oddělení je Linux based. To znamená, že neobsahuje jediného člověka, který by alespoň minimimálně rozuměl operačnímu systému, který funguje ve zbytku firmy. Pak je stačí ponechat v iluzi, že vše funguje a v klidu si věci řešit po svém.

1) Zachovajte si kontrolu nad vaším počítačem

Pokud se vám někdo pokouší vzít adminská práva a odsoudit vás na vlastním počítači k roli ovce zcela závislé na jejich podpoře (jejíž typická doba odezvy je dva týdny). Je pro další boj klíčová, neboť bez možnosti si na počítač instalovat další SW je manévrovací prostor omezen. Ale ne zcela. Existuje nepřeberně variant, záleží kde nechal mistr admin díru.

• Scénář 1: Dostali jste předistalované PC s Windowsy a máte jen uživatele. Pokud nechali bootovací sekcenci nastavenou na CD nebo USB, pak není co řešit. Sežeňte si instalčku windows, opiště si jenom jak je nastavena síť apod. a počítač přemázněte. Instalačku si zpravidla půjčitě legální ve firmě. Stačí trocha toho soc. inženýrství a fakt, že jsou to tupciPřiběhněte tři minuty před obědem a tvářite se, že “vyskakuje nějaká hláška a píšou tam vložte instalační CD”. Zmatený a hladový  linuxáček si neuvědomí, že je něco divného, a když tlačíte “tak mi to puč, a když to nepomůže po obědě ti ji vrátim” kýžené CD vydá. A ono to pomůže. Experti mohou dokonce nějaký nástroj pro použít dual boot a zachovat tak původní instalaci.
• Scénář 2: Je zle. Skutečně vás nenechají být adminem vlastního stroje. Fajn. Existuje virtualizace. Nechte hostitelský počíč jak je. Nechte si na něj nainstalovat někaou virtualizaci a v tá pracujte. Je to sce drbání se pravý uchem na velém varleti, ale také jsem tak před rokem dělal. Nutnost instalace virtuálního stroje jsem obhájil
• Scénář 3. Vlastní HW. Přineste si svůj notebook. Jediným problémem je mac adresa. Ale buďto to nekontrolují, nebo ji lze fakovat a nebo “hele mne ta sit nefunguje, mate u mne spravne oprasou MAC adresu?”

Existuje samozdřejmě i řada netechnických metod, ale ty pro účely tohoto článku vynechám. Jejich prinicipem je obecně se tvářit natolik důležitě, abyste se tlakem přes svého managera vymanili z područi IT. Ano občas je existence managera výhodou.

2) Zachovejte si kontrolu nad emailem, kalendářem, kontakty, …

Nechat ty sympaticke maniky aby se starali o vas ucet je sebevrazda. Jednak jsou to zpravidla matlaci a jednak se stavate zavislim na zamestnavateli. Jednoho dne vas odstrihnou, polozi pred vas vypoved a vase cenne kontakty, hïstorie emailu atd. jsou nenavratne pryc. Navic firemni reseni jen vyjimecne umoznuji polnohodnotny mobilni pristup, spamfitry jsou pofiderni urovne atd. priste uroven sluzeb je nevalna. V soucasne praci mame Exchange, ktery poskytuje kvalitni web based rozhrani. Ale v minule to bezelo na jakemsi linuxackem web rozhrani. Kdyz jsem to jednou musel pouzit, tak jsem malem zkolaboval v dusledku “hi usability schock syndrom” a stejne muj email došel se špatnou diakritikou. Takže jak na ně na šmejdy:

• Váš email je Váš email. Prvni co udělám po příchodu do nového zaměstnání je trvalé přesměrování zdresy pivik@somecompany.cz na pivikuv-soukr-ucet@gmail.com . Na gmailu pak nastavim jako defaultni ucet pivik@somecompany.cz a jedu dal. Postu na pocitac stahuji z gmailu, smtp mam taktez na gmail. Pokud toto nelze nastavit na serveru nastavim to na lokalnim pocitaci napriklad pomoci tohoto programu. Nemusíte používat gmail, ale ten toho umí opravdu hodně. Pravděpodobně víc než firemní server. Dobrým řešením je také vlastní mail server provozovaný na vlastním serveru, ale to už chce práci.
• Vaše soubory jsou vaše soubory. Jistěte se proti zneužití vašich dat zaměstnavatelem. Osobně pracuji s exsterním 4OGB usb diskem, který připojují k počítači. Ten je šifrovaný truecryptem a je můj. Na něj mám synchronizovaný i Documents a Settigs, bookmarky apod. Žádné síťové homes, nic podobného.
• Kontakty a kalendář – ty lze snadno přesměrovat na free službu typu google calendar. Ale o tom až příště.

 

Toto není vyčerpávající návod. V dalších dílech se podíváme jak:

• Obejít firemní nastavení firewallu a omezení přístupů na www stránky
• Si vyrobit VPN, když ji ty lamy z IT zatím nedokázaly zprovoznit
• a moho dalšího

 

Mimochodem – zby tohle všechno fungovalo je nutné potlačit svoje ego. Nevytahovat se a už vůbec se nevytahovat na ty ITky. Ať si myslí, že mají věci pod kontrolou a vy si v klidu můžete fungovat. Co si o Vás myslí nějaký uhrovatý linuxák z prvního patra by vám mělo být šuma fuck.

Hra: Daruj moč svému strážníkovi

Pokud žijete v Praze, tak asi víte, že se řetěz zase o něco zkrátil. Náši radní pochopili, že největším nepřítelem je člověk sám sobě. A proto nás budou chránit, například před pitím na veřejnosti. Znáte to: “Kdyby to zachránilo jen jednoho polodementního parchantíka před démonem alkoholu, tak to má smysl. A půjdeme za tím s plnou razancí soudruzi!”

A když někdo za něčím jde s plnou razancí, tak si také může pěkně nabít hubu. Staňme se na chvíli pevnou překážkou a užijme si trochu té legrace s čenými hrdiny našich měst.

Co potřebujeme:

• Lahev od piva nebo rumu
• Ranní moč
• Nepřizpůsobivý vzhled (udělejte si dready, nebo si vemte do parku motorku)

Popis hry:

• Umístíme ranní moč do lahve od piva
• Jdemem se poflakovat na místo, kde je pití zakázané moudrou vyhláškou.
• Chováme se podezřele a simulujeme pití. Pozor – nezapomenout se!
• Po nějaké době návnada přitáhne strážníka
• Po obvinění z rozvracení republiky požíváním alkoholu strážníkovi drze opakujeme, že: nic nepijeme a že to stejně nění alkohol. Lze dokonce drze mluvit pravdu, že jenom procházíte cestou k doktorovi a nesete mu ranní moč, ať ochutná.
• Pomocí podobných mechanismů se jej snažíme vyhecovat k napití. Kdo svého strážníka, donutí k loknutí si získává bod.

Hry lze doplnit kamarádem natáječím celý průběh policejní akce formou skryté kamery. Hra je vhodná pro lidí starší 15let a procvičuje asertivitu, komunikační a sociální dovednosti. V ostřejší modifikaci můžeme hrát s jinými tekutinami, jejichž reakce s oranickými látkami je bouřlivější. Fantazii se meze nekladou.

Akce bude tím lepší čím více lidí ji bude hrát. Pošlete tedy tento odkaz alespoň deseti kamarádům a za týden se vám vrátí mrtvé koťátko. Kdo nepošle, tomu přijde koťátko živé!

Přeji hodně zábavy. 

(Jinak děkuji za inspiraci DFEN-S. Jedná se jen o vylepšení Rootem navržené akce, které mne napadlo při čtení článku.)

Worksuck vs. dokážete cokoliv (1:0)

Narazil jsem na krásný web site: http://www.worksucks.com/.

Ano, pochopitelně se jedná jen o jinak zabalený web na inzerci pracovních pozic. Ale má to nápad. Oproti čeké klasice (Jobs.cz) je to rozdíl třídy.

Jobsy a další se snaží oslovit lidi, kteří se chtějí spojovat s jakousi elitou. Fakt by mě zajímalo kdo na tohle dneska skočí. Já bych k sobě podobného slabomysla si nechtěl. Oproti tomu otevřené přiznání, že práce je na hovno je mi sympatické. Práci nehledáne abychom si uspokojili své životní ideály. Hledáme ji abychom nemuseli moc pracovat a měli se dobře. Těší mne, že tento názor už mají i personálky.

Hned to vyzkouším se na další z mých pravidelných pohovorů s nějakým aktivním headhunterem. Místo obecných motivačně oťukávacích keců mu zkusím říct na plnou hubu:

“Podívejte se. Nehledám práci. Hledám firmu, která dokáže svým zákazníkům účtovat tak neslušně vysoké ceny, aby uživala povaleče m0ho typu. Na pozici mi moc nezálží, chci jenom vysoký plat a málo kompetencí. Tak co?”

Takže personalisté – kdo prodat chce vysoce kvalifikované drahého pracovníka. Tady je návod jak na mně. Peníze za mne dostanete tak jako tak a navíc to brzy zopákneme

Myjeme mozky. Zn. na počkání

Tak jsem se zase jednou začetl do médií a to jsem neměl dělat. Nasral jsem se do běla. Je flustrující sledovat jak novináři – původním posláním hlídací psi demokracie – jdou na ruku nejrůznější lumpenpropagandě. Jeden příklad za všechny.

Zadání mediální masáže: Motorky tu nechceme
Pisálci moc dobře vědí, kdo je zlý a kdo dobrý. A tak neváhají nám toto připomínat při každé příležitosti. Podívejme se například jak referují o skupině našich spoluobčanů, kteří se rozhodli odlišovat jezdí na motorkách. Vidíte? Oni ne všichni, kdo se odlišují od davu jsou správní multikulti chlapci. Když se rozhodnete odlišovat třeba tím, že začnete kouřit brko kamarádům, tak jste dobrá mimorita. Když ale máte motorku, tak jste špatná minorita a novináři vám v každém titulku nalepí alespoň jedno slovo s negativním emočním nábojem:

• smrt, zabil se
• bez řidičáku
• narazil
• selhal stroj
• nebezpečná rychlost
• nebezpečný
• …

A když se nedejbože nikdo nezabije, tak se alespoň začne řešit zásadní problém neplacení parkovného těmi zrůdami na dvou kolech. A nebo se podíváme až do indie – tam ti šílenci jezdí taky a na videu!

“Hrůza máňo, jestli náš kluk na tu motorku sedne, zřežu mu prdel, že si nesedne”, dí spravedlivě rozhořčený občan po přečtení zpravodajství.

Co na tom, že význam článku je zpravidla jiný než titulek, rozhodnutí již padlo, bylo prezentováno, vytištěno a zaneseno do mozků spoluobčanů.

Zájemcům o další studium toho jak s námi vymrdávají doporučuji sérii článků na toto téma z Britských listů: Ubráníme se? pokus o strunou typologii mediální manipulace(ano i na bristkých listech může vyjít něco zajímavého, po čem se člověku nechce zvracet). Při čtení téměř jakéhokoliv článku v médiích si pak můžete prosvištět teoreticky získané znalosti. Sami uvidíte jak zjevné mediální masáž je.

A tak se jen sám sebe ptám – kdo jim na tohle proboha skáče. A depresivně si sám i odpovídám: skoro všichni milostivá, skoro všichni.

Rat race – úvod

Znáte pojem rat race? Možná znáte a ani o tom nevíte. Tento termín označuje nesmyslné snažení a jedním z častých použití je označení nekončícího a nesmyslného pracovního snažení, které nás neuspokojuje a pouze nám přináší peníze. Ty ovšem pohltí konzumní způsob života, který nás také neuspokojuje.

Ano! Vypadáte přesně jako ta krysa na obrázku, gratuluju.

Takže vítejte v kole a běžíme, běžíme. Určitou skupinu populace – pracovně ji nazývejme blbečky – to může uspokojovat. Mají kam běžet, mají jistotu, že se nic podstatného nezmění a cvičitel občas hodí něco k žrádlu. Pak si zašukají a malé krysičky hned od narození pomáhají točit. Ke konci už nemohou, ale mladé zatím dorostli a tak se chvilku setrvačností převalují, než chcípnou. Prostě stabilní spořádaný život. Aby krysa měla iluzi vrušení a zábavy, tak jí dáme do zorného pole televizi s nějakým super bavičem.

Teď se chvíli zamyslete a zkuste si poctivě odpovědět na pár otázek:

• Dělali byste práci, kterou děláte kdyby jste vyhráli v loterii?
• Věci které jste si koupili – jmenujte jich pár, které vás učinili štastnějším na dobu delší než pár minut? Pokud jste si na něco půčili – opravdu můžete říci s odstupem roku, dvou, že to stálo za to?
• Máte pocit, že se skutečně věnujete věcem, které jsou pro vás podstatné a činí vás štastnými?

Ajajaj, průser co? Tak proč to kurva děláte? Stačí se otočit o devadesát stupňů doprava a z kola vylézt. Ono tam zbyde dostatek blbečků, kteří jej budou točit dál.

Vystoupení z kola vyžaduje několik kroků, které se pokusím dále popsat a rozvíjet.

1. Uvědomit si, že jsem krysou v kole.
2. Pochopit mechanismus kola (ten zajišťující beh naší společnosti je přeci jenom o něco složitější než ilustrace).
3. Vymyslet strategii opuštění kola a udržení se venku.
4. Jasně si říci jaké jsou mé skutečné, jen mé životní cíle.
5. Sebrat odvahu a vykročit. Upřímně – taky si můžete pěkne rozbít hubu.

Příště se podíváme na hlavní mechanismy, které naivní blbečky udržují v běhu za ničím.

Mimochodem – já sám jsem ve fázi, kdy jsem sice pochopil, že nejsem víc než krysa. Naučil jsem se při točení kola ulejvat jak to jde a občas vystrčit čumák, ale k definitivnímu opuštění mi ještě dost chybí

Management speak – lesson 1

 

Móóc hezká ukázka management speaku v podnikové praxi.

manager říká:  To je moc veliká čelinž  a není to v tvým skoupu. Navíc tým XY potřebuje analajznout ten proujekt u klioše AB. Tak odsuň jiné čelindže a čekni ASAP atačment co ti mejlnu se atachmentu co ti poslu.

překlad do češtiny: Jo super nápad s tím tvým soukromým projektem, ale tým XY se topí v hovnech. Tak se podívej jestli s tím něco neuděláš.

zaměstnanec pochopil: všeho nech a o víkendu se podívej na to jak dát do kupy tu hromadu hnoje, abychom to v pondělí prodali. Nápaditosti se meze nekladou, ale teď smrdí něco jinýho.

a co se stane: v pátek se jde s kolegama na pivo, v sobotu se jde se ženou na pivo, a v neděli se spí.

 

Chalendži zdar! Nazdar!