Deset super zábavných her

Hraju (si) strašně rád. Mám rád deskové hry, go, karetní hry a samozřejmě i počítačové hry. Nebudu se rozepisovat o běžně dostupných mainstreamových hrách. Některé jsou super, někdy hratelnost ustoupila výpravnému zpracování a někdy jsou to jenom vyhozené peníze. To je život. Rád bych ale upozornil na několik her, zcela jiné kategorie, které mne poslední dobou opravdu bavily a to i přes jejich naprosto triviální zpracování. Jsou to buďto flashové hry nebo jednoduché freewarové gamesky s grafikou ala osmibitové počítače. Všechny mají jedno společné – jsou zábavné, humorné, perfektně hratelné a potrápí nejen šedý závit  v lebce. Většinou se jedná hry, kde postupně řešíte jednotlivé nezávislé levely.

Série Karoshi

Extrémně zábavná série her s velmi originálním tématem. Na první pohled se jedná o typickou plošinovku, ale chyba lávky. Zatímco obvykle je třeba se podobných hrách vyhýbat nástrahám, v této je k vyřešení daného levelo potřeba jediná věc: zabít hlavního hrdinu! A že to nebude vždycky snadné. Můžete jen shodit dolů, napíchnout na ostré hroty, rozmačkat padající bednou, rozstřelit atd.

Mimochodem karoshi znamená japonsky sebevražda z přepracování a je to poměrně oblíbená smrt v současném japonsku. Člověk dře jak vůl, až umře vyčerpáním. Hrnina hry je salaryman v neznámé korporaci a originální sebevraždou se asi snaží vyhnout tomuto strašnému osudu. Pojďme mu pomoci.

Na celé sérii je krásné, že autor v mnoha levelech mění nastavená pravidla. Fyzika a ovládání, které platí ve skoro celé hře je často drobně ohnuto. Tu je reverzní ovládání, tu je trochu jiná gravitace, jindu zase můžete (a musíte) používat kurzor myši jako podložku pod paňácu atd. Jednotlivé levely jsou tedy někdy přísně logické (musím nejdřív šoupnout bednu na tenhle spínač, pak musím jít sem, a…) a někdy je naopak nutné intuitivně hledat velmi netradiční řešení. Navíc je to vtipné.

Efektivní identifikace blbců

Stará pravda předávaná z generace na generaci nám říká, že nejhorší je srážka s blbcem. Lze zajisté oprávněně polemizovat s tvrzením, zda se jedná skutečně o to nejhorší co nás může potkat, ale zajisté je to dost špatné. A tak se rozumný člověk zajisté bude srážkám s těmito idioty vyhýbat jako politik odpovědnosti.

Ale jak toho pověstného blbce poznat, to jest oč tu běží. Blbometr prozatím vynalezen nebyl (jeho vývoj je blokován blbovskou loby) a jen málo blbců je tak blbých, že si nechá na čelo napsat nějaké čitelné varování. Většina z těch, jimž je radno se vyhýbat, se dokáže poměrně dobře maskovat jako běžný spořádaný občan-konzument.

Naštěstí však existuje mnoho náznaků, které pozornému pozorovateli napoví. A jak říká jiná stará pravda: chytrému napověz, hloupého kopni. Níže v tomto článku tedy představím můj osobní seznam varovných signálů, které mi slouží jako orientace při prvním kontaktu s jedincem. Netvrdím, že je to seznam ultimativní. Jistě si každý najde výjimky,  případně doplnění. Stejně tak to není autoritativní. Skutečnou povahu člověka nakonec zjistíte až důkladnou interakcí s daným jedincem. Níže uvedené signály jsou tedy pouze orientací, kdy spustit mentální poplach “WARNING: IDIOT DETECTED!”. Polach následně můžete odvolat, ale je lepší být připraven.