Efektivní identifikace blbců

Stará pravda předávaná z generace na generaci nám říká, že nejhorší je srážka s blbcem. Lze zajisté oprávněně polemizovat s tvrzením, zda se jedná skutečně o to nejhorší co nás může potkat, ale zajisté je to dost špatné. A tak se rozumný člověk zajisté bude srážkám s těmito idioty vyhýbat jako politik odpovědnosti.

Ale jak toho pověstného blbce poznat, to jest oč tu běží. Blbometr prozatím vynalezen nebyl (jeho vývoj je blokován blbovskou loby) a jen málo blbců je tak blbých, že si nechá na čelo napsat nějaké čitelné varování. Většina z těch, jimž je radno se vyhýbat, se dokáže poměrně dobře maskovat jako běžný spořádaný občan-konzument.

Naštěstí však existuje mnoho náznaků, které pozornému pozorovateli napoví. A jak říká jiná stará pravda: chytrému napověz, hloupého kopni. Níže v tomto článku tedy představím můj osobní seznam varovných signálů, které mi slouží jako orientace při prvním kontaktu s jedincem. Netvrdím, že je to seznam ultimativní. Jistě si každý najde výjimky,  případně doplnění. Stejně tak to není autoritativní. Skutečnou povahu člověka nakonec zjistíte až důkladnou interakcí s daným jedincem. Níže uvedené signály jsou tedy pouze orientací, kdy spustit mentální poplach “WARNING: IDIOT DETECTED!”. Polach následně můžete odvolat, ale je lepší být připraven.

Řekni mi co čteš a já ti řeknu kdo jsi

Položí váš protějšek při jednání na stůl důležitě blesk, šíp, Esquire nebo podobný časopis pochybné kvality? Výborně, nemusíte se dále zdržovat. Jedná se o 100% o někoho s kým nemá význam se bavit déle než je nutné.

Ochota utrácet peníze za koupi stohu papíru s nulovou informační hodnotou a následně čas prohlížením tohoto blafu je signálem natolik slabých mentálních kvalit exempláře, že se spletete jen opravdu výjimečně. Osobně tedy do kategorie: blbec zařazuji všechny hrdé vlastníky bulvárních periodik a do kategorie asi  blbec čtenáře life stylových magazínů. Lifestylový magazín je definován jako cokoliv co obsahuje na obalu slovo orgasmus, případně uvnitř sadu obrázků oblečených lidí s popisky typu “slipy černé od Franty Boose… 2500 Kč”.

Stejně tak lze velmi dobře identifikovat charakter hostitele na návštěvě. Zatímco hostitel ejakuluje předváděním dvoumetrové plasmové televize nebo jiného technologického zázraku na splátky, spěchejte ke knihovně. Tedy pokud existuje. Seznam knih napoví o krevní skupině vlastníka bytu opravdu hodně.

Mám auto a mobil vole!

Popíšu na příkladu klasického začátku schůzky. Frikulín přiběhne o deset minut později, tváří se jako že je všechno v pořádku, významně položí na stůl klíčky od Auta (ano jistě pro něho je to Auto s velkým A) a hned vedle si plácne mobil. Obzvláště odporné exempláře toho druhu si pak ještě nechají v uchu BT handsfree – znak profesionála. Blbeček (teď již ho tak můžeme nazývat) se zazubí a začne:

“To je neuvěřitelná ta Praha dneska. Jak zavřeli tu Letnou, tak je Baranďák ucpanej. To se prostě nedá projet. Vzal jsem to přes Zbraslav a i když jsem z mojí Audiny dupal 90 ve městě, tak to prostě nešlo. Nemoh’ jsem to najít a vy ste mi nebral mobil. No a parkování tu teda máte taky mizerný. Třikrát jsem to objížděl a stejně jsem to musel píchnout za modrej pruh. ….”

Během řeči kontroluje telefon, naznačujíc, že jej čekají zásadní schůzky. Pokud telefon neumí zapnout, alespoň jej leští.

Když pominu obecnou ignoranci projevující se nedochvilností, tak mne fascinuje ochota přiznat se k naprosto zásadním nedostatkům ve svém myšlení. Ba co víc, ještě na to být hrdý. Skutečnost, že bude Praha po ránu neprůjezdná je asi tak překvapivá, jako že po vydatném jídle přijde s několikahodinovým zpožděním nutkání na stolici. Vždycky mne zajímá, zda to tyhle lidi také tak překvapí a poserou se. Stejnou míru debility pak subjekt projevuje neschopností se před cestou podívat do mapy, použít navigaci, případně si zapamatovat, že na Praze 2 se docela špatně parkuje.

Mojí obvyklou reakcí je dotaz odkud dotyčný jede. Poté pronesu: “Aha, tak tam odtud znám super trasu”.

Navnaděnému hovádku pak ukážu web dopravních podniků a odpovídající spojení MHD. Což je zpravidla řádově rychlejší než auto ve špičce. Je to takový malý test a poslední šance. Pokud testovaná osoba projeví náznak pochopení a humoru, je to ještě dobré. Bohužel častá je nechápavá reakce typu:

“Sockou ne, to si to radši proskáču v káře.”

Takovému pak není ani rady ani pomoci a šupky hopky do škatulky: blbec jak vyšitej.

Podobně s lidmi, kteří neumí ovládnout nutkání předvádět svoji důležitost prostřednictvím nevhodného používání mobilního telefonu. Zajisté určitě existuje možnost, že někomu na schůzce zazvoní mobil. Ok, zapomene a hned jej vypne. Je dokonce i možné, že je to opravdu důležité a ten člověk to zvedne. Ale měl by dávat najevo, že je to nevhodné a následně se omluvit. Pokud ale začne pět minut řešit nějakou ptákovinu a pak čeká pochopení, málokdy se jej ode mne dočká.

Abyste mi špatně nerozuměli. Nemám nic proti vlastnictví a používání aut a mobilů. Pouze mne fascinuje jejich okaté a hulvátské používání jako demonstrace sociálního statutu. Pokud mi někdo za každou cenu chce dát najevo, že přijel v  Audi R8, a že mám padnout na prdel s výkřikem “WOW”, tak se míjí účinkem. Zpravidla si jen řeknu: “WOW, to je ale blb”. A nadále s ním jednám dle pravidel pro manipulaci s blby. Tedy opatrně a co nejméně.

Dvě přední a dvě zadní jsou dohromady ….

Ano je to šokující, řada našich spoluobčanů má mnohem menší znalosti početních úkonů než Maxipes Fík. Ten také za citovaný výrok obdržel jedničku. Mnoho lidí dává naopak okatě najevo, že mají opravdu závažné nedostatky v matematice (či jiných vědách) a ještě jsou na to hrdí.  V jedné povídce od Philipa K. Dicka je zajímavá myšlenka – člověk není dospělý dokud se neprokáže elementárními znalostmi algebry. Do té doby je považován jen za jakési déle žijící embryo člověka a může být kdykoliv utracen. Povídka je sice psána jako ukázka absurdity rozhodování kdo je a kdo není člověk při potratech, ale to nevadí. Pro tuto úvahu si půjčuji jen tu myšlenku o plnohodnosti člověka schopného jistých mentálních výkonů. V povídce musel každý projít testem, to bohužel v realitě neplatí a tak musíme používat náznaky, které prozrazují, že znalosti daného individua nedosahují závratných výšin.

Klasickou ukázkou je nákup na splátky. Člověk, který si vezme spotřebitelský úvěr neovládá základní matematiku. Konkrétně násobení a sčítání. Nebo ji ovládá a je prostě jen blbej, to je asi horší příklad. Druhým častým veřejně prezentovaným handycapem je neschopnost používat procenta a trojčlenku. Už jsem poznal dosti draze oblečených pánů obchodníku, kteří při počítání s milióny bez mrknutí oka uvedli 0,81*CENA_S_DPH. A ještě se u toho spokojeně usmívali.

Nebo chichotavé slečinky a metrosexuálkové s výroky typu “… jé, tomuhle kopírování souborů já jsem nikdy nerozuměl. Nejsem technický typ, já jsem spíš na ty párty…”

Opět opakuji – jako blba, kterému se musím vyhnout nehodnotím někoho kdo něco neumí. Sám mám zajisté vážné mezery v řadě elementárních znalostí z různých oborů. Škatulka blba ze čeká na člověka, který arogantně vystavuje na obdiv svoji neznalost.