Máte neschopný management, který neumí dát lidí dohromady? Ve firmě vám toho moc nešlape, lidi jsou nasraný a vedou zákopové války? Potřebujete něco málo utratit kvůli daním, ale nové auto ještě pan ředitel nepotřebuje? Snadná cesta – najměte nějakou cool agošku a udělejte pro plébs týmbuilding. Koza se sice nenažere, ale vlk zůstane celej.
Zatím jsem se akcím tohoto druhu vyhýbal, ale tento víkend se ve mně nějak pohnulonedalo jinak. Ale nebylo to špatné, přinesl jsem si spoustu poznatků, které skutečně lze získat jen zážitkem. Například o mnoha lidech jsem si tak takně myslel, že jsou jenom neschopní, ale v soukromí by mohli být docela fajn. Zážitkem jsem zjistil, že jsou to zmrdi 24hodin denně. A to je k nezaplacení.
Pod vedením zkušených instruktorů jsem si zkusil řadu dementních aktivit. Jedna mne bavila, ale to je na strávený víkend s tlupou blbců trochu málo.
Největší dojem na mne ale udělala ta cool agoška, která to pořádala. Musím říct, že jejich způsob podnikání mi imponoval. Dokážu ocenit,když někdo dokáže vydělávat na blbosti druhých a tihle to měli zmáklé dokonale. Posuďte sami:
- Na jedné straně je firma, která potřebuje jenom utratit peníze
- Na druhé sada provozovatelů atrakcí typu lezení po laně nebo házení míčkem
Zadavateli narýsujeme týmbuilding plán sestávající z posouvání skupin lidí mezi atrakcemi, nasmlouváme atrakce, volně do prostoru rozstrkáme kozaté asistentky (alespoň, že tak) a účtujeme si skoro 100% provizi. Alespoň tolik mi to vycházelo podle diskusí s lidma od jednotlivých atrakcí. Naše přidaná hodnota jsou přitom pouze telefoní čísla a trocha organizačního umu.Za extra many doplníme psychologickým rozborem “process burgru” – termín, který jsem se naučil. Vypovídá o tom, že někdo je nahoře, někdo dole a ten mezitím si to vyžere. A nebo jsem špatně pochopil ten obrázek.
Přínos této akce je velmi sporný. Že to nesežeru s navijákem já, starý cynik, jsem ani nečekal. Ale mám pocit, že trapnost celého zážitku doléhala i na jinak jásavé jedince. Jen skutečně několik nejvýstavnějších řiťolezců poslintávalo, kolem blosklonně se tvářících managerů a leštili jim ego.Pohled k popukání a zblití.
Trapnost vrcholila večírkem, který byl tak neformální, že jsem málem dostal průjem. Aby veselosti nebylo příliš, tak placené bylo jenompivo a nealko. Stoupnul jsem si k baru a pomalu popíjel panáky za svoje. Za zády běžela jakási motivační prezentace a všichni se krásně bavili promítanými fotkami z celodenní akce. Přistoupil ke mě jeden zmrdík a zahájil hovor:
“Čau, dobrá akce ne?” artikuloval lehce podnapilým hlasem. “Ty si cáluješ panáky.”
“Ne, já cáluju celou tuhle akci, ale piju jenom panáky,” děl jsem chmurně svůj názor na podobné vyhazování firemních peněz
“eeeeeee…..” divil se ten ptakořiťák a odskotačil za rozvernějšími kolegy
Podobných setkání a družných hovorů bylo ještě pár. Celkem vzato myslím, že dlouho jsem nebyl tak nabuzem hrát týmově jako ten večer. Nebyly to zbytečně vyhozené peníze! Jen houšť a větší kapky!
