Etiketa pro vývojáře – II.

V minulém díle jsem nabídl dva snadné kroky, které mohou každého ajtíka snadno přiblížit na dohled civilizovanému člověku. Dnes základní společenskou si základní společenské  návyky rozšíříme. Naučíme se chodit a v příštím díle i mluvit.

Etiketa pro vývojáře

Bedlivým zkoumáním vývojářů v jejich přirozeném prostředí jsem dospěl k trudnému závěru. Spousta z nich nejenže nikdy nenahlédla do Gutha-Jarkovského, ale navíc si ani není této skutečnosti vědoma. A tak vzniká značná disharmonie mezi tím jak se daný subjekt vnímá sám a jak vystupuje navenek. Tento rozdíl v hrubých obrysech ilustrují níže uvedené srovnávací fotografie. Taktéž jsem pojal podezření, že stačí jen velmi málo a situace se může změnit.

Fig a) Idealizovaný IT odborník – takto se vnímá velmi mnoho programátorů, webdesignérů a dalších IT řemeslníků. Myslí si, že jsou vtipní, krásní, vzdělaní a okolí je žere.

Fig b) Krutá a zapáchající realita (programátor ve svém volném čase). A takto je tento “člověk” viděn svým okolím. Drobátko rozdíl.

Takže milí tesači kódů, kompilátoři, ladiči jader a odborníci přes drátky. Zkuste věnovat pozornost mému rychlokurzu společenského chování. Není to nic těžkého, dnes budeme opakovat znalosti, které vám jaksi unikly v mateřské školce.

Stavíme skupiny, rychle a levně.

Máte neschopný management, který neumí dát lidí dohromady? Ve firmě vám toho moc nešlape, lidi jsou nasraný a vedou zákopové války? Potřebujete něco málo utratit kvůli daním, ale nové auto ještě pan ředitel nepotřebuje? Snadná cesta – najměte nějakou cool agošku a udělejte pro plébs týmbuilding. Koza se sice nenažere, ale vlk zůstane celej.

Zatím jsem se akcím tohoto druhu vyhýbal, ale tento víkend se ve mně nějak pohnulonedalo jinak. Ale nebylo to špatné, přinesl jsem si spoustu poznatků, které skutečně lze získat jen zážitkem. Například o mnoha lidech jsem si tak takně myslel, že jsou jenom neschopní, ale v soukromí by mohli být docela fajn. Zážitkem jsem zjistil, že jsou to zmrdi 24hodin denně. A to je k nezaplacení.

Pod vedením zkušených instruktorů jsem si zkusil řadu dementních aktivit. Jedna mne bavila, ale to je na strávený víkend s tlupou blbců trochu málo.

Největší dojem na mne ale udělala ta cool agoška, která to pořádala. Musím říct, že jejich způsob podnikání mi imponoval. Dokážu ocenit,když někdo dokáže vydělávat na blbosti druhých a tihle to měli zmáklé dokonale. Posuďte sami:

• Na jedné straně je firma, která potřebuje jenom utratit peníze
• Na druhé sada provozovatelů atrakcí typu lezení po laně nebo házení míčkem

Zadavateli narýsujeme týmbuilding plán sestávající z posouvání skupin lidí mezi atrakcemi, nasmlouváme atrakce, volně do prostoru rozstrkáme kozaté asistentky (alespoň, že tak) a účtujeme si skoro 100% provizi. Alespoň tolik mi to vycházelo podle diskusí s lidma od jednotlivých atrakcí. Naše přidaná hodnota jsou přitom pouze telefoní čísla a trocha organizačního umu.Za extra many doplníme psychologickým rozborem “process burgru” – termín, který jsem se naučil. Vypovídá o tom, že někdo je nahoře, někdo dole a ten mezitím si to vyžere. A nebo jsem špatně pochopil ten obrázek.

Přínos této akce je velmi sporný. Že to nesežeru s navijákem já, starý cynik, jsem ani nečekal. Ale mám pocit, že trapnost celého zážitku doléhala i na jinak jásavé jedince. Jen skutečně několik nejvýstavnějších řiťolezců poslintávalo, kolem blosklonně se tvářících managerů a leštili jim ego.Pohled k popukání a zblití.

Trapnost vrcholila večírkem, který byl tak neformální, že jsem málem dostal průjem. Aby veselosti nebylo příliš, tak placené bylo jenompivo a nealko. Stoupnul jsem si k baru a pomalu popíjel panáky za svoje. Za zády běžela jakási motivační prezentace a všichni se krásně bavili promítanými fotkami z celodenní akce. Přistoupil ke mě jeden zmrdík a zahájil hovor:

“Čau, dobrá akce ne?” artikuloval lehce podnapilým hlasem. “Ty si cáluješ panáky.”

“Ne, já cáluju celou tuhle akci, ale piju jenom panáky,” děl jsem chmurně svůj názor na podobné vyhazování firemních peněz

“eeeeeee…..” divil se ten ptakořiťák a odskotačil za rozvernějšími kolegy

Podobných setkání a družných hovorů bylo ještě pár. Celkem vzato myslím, že dlouho jsem nebyl tak nabuzem hrát týmově jako ten večer. Nebyly to zbytečně vyhozené peníze! Jen houšť a větší kapky!

Management speak – lesson 1

 

Móóc hezká ukázka management speaku v podnikové praxi.

manager říká:  To je moc veliká čelinž  a není to v tvým skoupu. Navíc tým XY potřebuje analajznout ten proujekt u klioše AB. Tak odsuň jiné čelindže a čekni ASAP atačment co ti mejlnu se atachmentu co ti poslu.

překlad do češtiny: Jo super nápad s tím tvým soukromým projektem, ale tým XY se topí v hovnech. Tak se podívej jestli s tím něco neuděláš.

zaměstnanec pochopil: všeho nech a o víkendu se podívej na to jak dát do kupy tu hromadu hnoje, abychom to v pondělí prodali. Nápaditosti se meze nekladou, ale teď smrdí něco jinýho.

a co se stane: v pátek se jde s kolegama na pivo, v sobotu se jde se ženou na pivo, a v neděli se spí.

 

Chalendži zdar! Nazdar!

Manage the manager

 

Jak jsem již předeslal v úvodním příspěvku, nepovažuji mého šéfa za nic jiného, než prostého idiota s ambicemi. Je pochopitelně nutné, aby tento můj názor zůstal pokud možno před ním utajen, a nenarušoval tak naše vysoce profesionální pracovní vztahy.

Při jakékoliv komunikaci s mentálně postiženým člověkem je nutné mít na zřeteli charakter jeho poruchy a přizpůsobovat se jí. Tím spíše, pokud se jedná o dvoumetrového maniodepresivního hromotluka nebo člověka se syndromem "neléčitelný manažer", který podepisuje ausgerechnet vaši výplatní pásku.

Jak tedy na takového patologického manažera? Soustředíme se na nejhorší typ – zasloužilý střední manager. Typickým představitelem je vedoucí jakéhosi středně velkého oddělení, jehož význam není pro firmu nijak kritický.
Zasloužilý střední manager není ani dost chytrý a průbojný na postup výš, ani dost chytrý aby to pochopil. Takže se stále snaží šplhat výš, ale ono to nejde. Možná za to může jeho zbytnělá zadnice táhnoucí jej dolů, možná fakt, že si zapoměl žebřík. V každém případě za to může někdo jiný a on je obětí. Ač směšný, není radno jej podceňovat. Udržet se při jeho nevalném IQ a mizivých schopnostech pár let v jakés také řídící funkci vyžaduje instinkty a schopnosti, které vy osobně nemáte. Nebo by jste je ani nechtěli mít.
Takže jak k takovémuto člověku přistupovat? Nejprve si musíte uvědomit co vlastně potřebuje. Rozhodně to není to co po vás chce. Takovýhle pseudočlovíček většinou touží po:

• Důkazech vlastní nepostradatelnosti
• Pohlazení ega
• Potvrzení, že mu ostatní házejí klacky pod nohy
• Vykázání výsledků nahoru
• Anální sondě

Takže vždy když dostanete jakýkoliv úkol, přečtěte jej a pak se zamyslete jak jej splnit tak aby Váš
nadřízený dostal co chce a současně to zabralo minimum práce. Na obsah samotného zadání se zpravidla moc olížet nemusíte. Ukážeme si to na příkladu.

——————————————–
From: iamsmallboss@coexperts.com
To: worker@coexperts.com
Subject: Potrebuji rychle!!!!
V prilohe posilam sheet od pavla s upravenymi terminy projektu. Projdi to ASAP a vykomunikuj si to s klientem.
——————————————–

Co s takovou sračkou? Můžete se samozřejmě vrhnout do řešení vzniklého průseru, ale upřímně řečeno – váš průser to není. Tak proč se nějak zalamovat. Než se tedy do jakéhokoliv řešení vrhneme je dobré si rozmyslet jak můžeme našeho
managera potěšit s nejmenším úsilím. Co vlastně chce? Z emailuje jasné, že o problému nic neví a
snaží se jej zbavit.
Snadným příkladem je přiložení anální sondy odeslanim emailu o dva dny později zpět.

——————————————–
From: worker@coexperts.com
To: iamsmallboss@coexperts.com, pavel@coexperts.com
Subject: Re: Potrebuji rychle!!!!
Panove,
Omlouvam se za zpozdeni, nejak mi nesla otevrit priloha.
Potreboval bych se sejit a probrat to ustne s vami obema.
Co zitra 11.00?
——————————————–

Počkáme na potvrzení a pak už nás čeká jen záverečný tah 15min před schůzkou.

——————————————–
From: worker@coexperts.com
To: iamsmallboss@coexperts.com, pavel@coexperts.com
Subject: Re: Potrebuji rychle!!!!
Musim ke klientovi na urgent meeting. Pavle prober to
prosim s panem vedoucim.
Diky
——————————————–

A je to z krku. Ať již to dopadne jak chce, výsledek bude přibližně tento:

• Šéfínkovi jsme potvrdili jeho nepostradatelnost
• Získáváme super šanci mu polichotit jak v tomhle případě zlovolného project managera Pavla setřel, ten člověk nám stále hází klacky pod nohy!
• Vytvořili jsme komunikačním šumem dojem práce
• V získaném čase jsme mohli nerušeně surfovat nebo psát blbosti na blog

Na závěr uvedu mé základní pravidlo při komunikaci s vaším nadřízeným jenž zní:

Správný manager většinou neví co vlastně chce. Takže těžko může vědět jak má vypadat výsledek.

PS: Při hledání materiálu na tuto lehce humoristickou esej jsem narazil na zajimavý knižní titul:
How To Work For an Idiot. Nečetl to někdo náhodou?

Slovník IT opočlověků

Kromě zmrdů v nejrůznějších managerských funkcích se běžný zaměstanec musí potýkat s bandou přeplacených budižkničemů, kteří by na vizitkách měli věci jako: “senior linux guru”, “email acount creator”, “html bastel manager”, “i-have-heard-about-CSS-man” a v neposlední řadě “XYZ programer/developer”. Ti lidé však žádné vizitky nemají. Ostatně k čemu dávat kousek papíru někomu se sociálními dovednostmi na úrovni chcíplé, lehce zapáchající užovky.

Jistě se i mezi těmito lidmi najdou lidé s rozhledem, schopní pochopit zadání, snažit se vyřešit problém a občas i pozdravit. Ti ale buďto odešli do zahraničí, dali se na chov ovcí a nebo se velmi dovedně skrývají. Takže většinu IT veřejnosti tvoří masa rádoby programátorů, kteří fungují metodou monkey-see-mokey-doo. Dostanou zadání, vygooglí ukázkový kód, ten naplácají do PHP, HTML či jiného kódu, radostí se pomočí že to funguje, blognou o tom a pak jdou sledovat toplist.cz v naději, že si o jejich hrdinství někdo přečtě. A vznikne taková sračka, že z toho všichni ostatní běhají po zdech. Náš hrdina se ale vymluví na nedostatečné zadání, debilitu vedoucího, zákazníka, analytika nebo toho programátora co to nabastlil před ním.

Základní poučkou pro přežití je porozumět jejich technické hantýrce, správně si přeložit co říkají a reagovat na překlad. Nikoliv na to co říkají. Trochu pomůže můj malý překladový slovník.(scroll down)

Originál	Skutečný význam
To je těmi windowsy/outlookem/internet explorerem. Radši použivej Linux/thinderbird/firefox!	Vůbec tomu nerozumím, tyhle programy neumím ani zapnout, ale stydím se to říct.
Ta specifikace je neúplná!	Jsem líný přemýšlat nebo neumím číst.
To bude nějaká cachovaná verze nabo máte špatně nastavený prohlížeč.	Vysral jsem se na to odladit to pořádně.
U mně to ale funguje/zobrazuje se správně.	Už nevím na co se mám vymluvit a doufám, že se ke mně nikdo nepůjde skutečně podívat.
Je potřeba dodržovat otevřené standardy!	Právě jsem si přečetl něco na blogu a nemám náladu pracovat. Tak budu tlachat o ničem.
Nevím proč to tak je, to rozhodli ti nahoře.	Jsem idiot, který neví co a proč dělá.
Proč to neděláme proboha na frameworku X a děláme na frameworku Z? X je mnohem lepší!!!	Jsem líný pracovat.

Když se naučíte ITkům dobře porozumět, tak pochopíte že:

• Nemá cenu snažit se je přesvědčit, že nemají pravdu nebo se snažit ukázat jim problém v širším kontextu. Hluchý Rachmaninova neocení i když mu ho budete pouštět každý den.
• Je opravdu snadné je manipulovat. Jen musíte odhodit vlastní ego a nepouštět se do nesmyslných argumentací. V diskusi klidně prohrajte, dejte jim pocit vítězství. Hlavně, když udělají o chcete vy.

Mimochodem – za to rozpadlé formátování tohoto příspěvku si můžete sami, používáte špatný prohlížeč a já kvůli vám používám bůbý blogovací framework. Až se zase budu nudit, tak to opravím.