Velmi nepříjemným aspektem marketingu je jeho úspěšnost. Ať už si o marketérech myslíme cokoliv jedno je pravda – stádního konzumenta dokáží donutit téměř k čemukoliv. A on si ještě myslí, že to dělá z vlastní vůle a rád. Není proto divu, že se o tento obskurní obor lidské činnosti brzy začaly zajímat i kreaturky mimo komerční sféru, tedy politici a jiné mocichtivé skupiny.
Tím se marketing pozvedl na vyšší level. Zatímco klasické komerční reklama lže o nějakém produktu, politická reklama se snaží přikrášlit jinou lež. Tedy lžeme o lži. Narozdíl od pravidel matematické logiky však nezískáváme pravdu, ale sračku na druhou. Což ovšem nikomu nevadí, protože – jak s lišáckým úsměvem podotýkají různí zmrdíci – “svět chce být klamán”.
Jestliže komerční reklamu považuji za hnus, prolnutí politiky a marketingu pak považuji za hnus zelený a silně zapáchající. A mezi tímto zeleným hnusem je jeden obvzláště odporný odstín: marketing ekolobbystů. Tedy skupin, snažících se získat vliv a moc diky apelování na negativní jevy rozvoje technologické civilizace. Což o to, člověk ekosystém planety jistě zatěžuje. Stejně tak věřím, že šetrnějším zacházením s přírodními zdroji může lidstvo podstatně prodloužit svoji životaschopnost. Ale nevidím důvod proč bych kvůli tomu měl dávat peníze a moc zájmovým skupinám, kteří těchto faktů zneužívají k osobnímu prospěchu sebe nebo svých mecenášů. Moje averze zašla jednou tak daleko, že jsem na dívčinu v triku jedněch ekošmějdíků vysypal čerstvě zakoupené cvrčky. Cítil jsem se pak asociálně, ale na druhou stranu – co mohla čekat? Přiskočila ke mně na ulici, s psychopatickým výrazem natahovala pomyslný klobouk a mektala: “pane, jistě máte rád přírodu. Měl by jste chviličku?”. A parťák mne zatím obcházel aby mi vzal peněženku, pokud bych nechtěl zaplatit dobrovolně. Má reakce možná nebyla adekvátní a chudák chameleón se musel ten den obejít bez živé večeře. Ale jinak to nejde, je to jako s každým parazitem. Pokud se budu na blechy jen shovívavě usmívat a dělat, že je nevidím koleduji si o problém. A tak reaguji na zelené kampaně velmi podrážděně. A překvapivě jsem zjistil, že nejsem sám. Na internetu jsem narazil na několik fotek, kde řada lidí protestuje proti tomu aby byla cílem nátlakových reklamích kampaní organizace Greenpeace, což je jedna z nejagresivnějších greewashingových reklamních agentur. Lidé se fotí s vytištěným letákem A4 s textem “Mám cíl – nebýt cíl Greenpeace”. Jedna ukázka za všechny: Nápad se mi vcelku zalíbil a tak mne napadlo, že si udělám tričko s tímto nápisem. Pak bych mohl těm zeleným naháněčům v metru místo prostředníčku ukazovat hruď, což by je jstě potěšilo. Nemohl jsem se, ale zabavit dojmu, že leták není tak úplně v pořádku. Přijde mi málo úderný. Inu vzal jsem fotokrám a udělal jsem několik variant: Nejprve jsem vzkaz zjednodušil – hlavně nechci být grínpísákem. To radši lepru. Výsledek zde: I toto sdělení mi však přišlo příliš pasivní. Agresivitu ekolobbystů nelze jen tak tolerovat. Je třeba být aktivnější. A tak vznikla druhá varianta. Pokud máte na tričku tuto je vhodné po ukázání hrudi vytáhnout z kapsy boxera a začít zelenému poskokovi editovat obličej. Pro ty co místo boxera dávají přednost střelným zbraním jsem připravil poslední variantu. Ta má navíc výhodu, že je čtvercová a neobsahuje zbytečný text. Cítím jisté uspokojení – jsem přesvědčen, že se mi podařilo myšlenku původní kampaně pozvednout na úplně jinou úroveň. Pokud chcete jsou upravené letáky k dispozici na mém flickru pod kreativní licencí JTP (Jen To Používejte). Své fotografie můžete zasílat na adresu www.fotoblokada.cz, jistě budou mít radost. 
¨
Víte, že se blíží jakési volby? 
. Taková normální sluníčkovo třešničková holka (viz foto a fotogalerie)
